Na rozloučenou
Kdyby tisíce bolesti spadlo mi na hlavu,
Žádná není tak velká jako ze smrti.
A kdybych ve sklenici nehledal pravdu,
Dočkal bych se snad stejného osudí.
Jak obal na rány a na duši,
Tak se pít sluší,
Na žal i na radost,
Zvlášť, na ty odcházející.
Jen proč jdou všichni pryč?
Proč nás tu nechávají.
Proč tak sami, co jsme udělali.
Kdy potkáme je, zase na nebeské báni.
Ach světe, proč jsi tak nespravedlivý…
Stane se tak mezi námi všemi, že jednou odejdem.
Tak proč ne nikdy, proč stejně zapomenem.
Ach světe, buď navždy mladý.
I tak, snad doufám, prosím všechny.
Kdo vzpomene na mne, ať vím, že já ho vidím.
Tam na nebi a já chci, aby se napil,
Slzu ve víně utopil a žil dál z jiné krásy…
Tak se něco loučí a opona padá.
Tam, kde není nic, ze slz se skládá.
Kéž navždy nikdo neloučí se, prosím vás.
Tam na nebi, kde vše usedne, končí i ta sláva…
Prach jsi a v prach se zase obrať,
Jen ty znej a v památce měj,
Co už nemohou nic v divadle hrát…
wow
(nika, 24. 6. 2011 18:06)