Bitva
,,Dnes mi zde stojíme.Zvedáme zbraně čelem k našemu osudu.Že je vznešený,to každý ví.My přišli,abychom položili životy za blaho naší země.Bojujte za císaře.Bojujte.Bojujte.´´ Zaznělo od císařského generála,který vedl armádu na bitevní pole.Ta skutečná slova však nikdo nevyřknul.Vycházela z každého sama a byla mocnější než vše ostatní.Nepřátelé se do říše valil jako voda,co ji nezadrží kameny ani sliby.Jedině silné paže,co budou stavět přehradu aby voda nezaplavila jejich domovy.
Před dav předstoupil mnich.Měl meč v ruce.Začal kázat.Ne však jako všichni ostatní o bohu a jeho ochraně nad nimi.Řekl to,co si každý myslel:,,Dnes tu stojíte pro svou svobodu. Pro to,aby vaše ženy neznásilnil cizí voják,aby vaše děti nebyly otroci cizích pánů.Pán bůh je jen průvodce na vaší cestě,ne váš velitel.Tak přísahejte.Ne na svého pána,ale na vaší svobodu.´´ Zazněl proslov mnicha a davem,který rozumně poslouchal zazněla silná a procítěná přísaha.,,Tak přísaháme,ve jménu boha.´´
Davy se začali formovat.Vpředu pěchota na kopí.Za ní na vyvýšenině,co rychle navršili rolníci před bitvou stáli střelci..Bylo jich stovky.Pak podpora.Nájemná lůza a vesničané sehnaní z kraje pod císařskou vlajku.Nad tím vším stál pevně a silně velký kříž.Pod bohem budou bojovat.Vše utichlo.Naproti ležení začala přicházet nepřátelská armáda.Bylo jich vskutku požehnaně.Krásná jízda oděná v pancíři,pěchota nejednoho řádu.Ve slunci se leskly pancíře armád.
Oba národy znesvářené po staletí.Nikdo nechtěl zastavit své běsnění a trpěli zase jen ti chudí.Generálové nechtěli vyjednávat.Jen mezi vojáky panovaly obavy a napětí.Kdo z nich bude na konci dne stát?Kdo z nich přežije?,,Bojíš se?´´Zeptal se mladík se sekerou v ruce svého přítele ve zbrani.,,Bojím se,že když zklamu,zabijí mého syna,mou rodinu a mou dcerku si odvedou jako děvku do svých domů.Mysli na to,až je budeš sekat.´´
Na bojiště přijela těžká jízda a armáda ji vítala jásotem.Nepřátelé měli svou jízdu,ale nic se nerovná síle kopí císařského jezdce.Bitva byla připravena.Figurky rozestaveny.Víra vyřčena.,,Lučištníci,první salvu.´´Zakřičeli velitelé.Z fronty vyletěly šípy ostré jako nože. Letěly jako déšť nad nepřítele.Padali na něj a kosily jeho řady po stovkách. ,,Lučištníci, druhou salvu!´´ Zaznělo.Nikdo nečekal,šípy zas vyletěly.Jako černý déšť se sypaly do řad. V druhé armádě nastala panika. Na zemi se váleli mrtví. Bitva ještě ani nezačala a už tolik mrtvých. Spousta krve.Ty hrozné potoky krve.Císařská armáda měla jeden velký problém. Jízdy nebylo dost na to,aby zničila nepřítele na jeden úder.Nepřátelé to viděli dost dobře.Kde jaká dívka v ležení nebyla jen markytánka.Nikdo nečekal.Překvapení rychle skončilo.
Před neuskupenými řadami se začali seřazovat jezdci.Zazněl příkaz v jiném jazyce a ti se dali do kroku.Nejdříve jeli pomalu,ale pak začali zrychlovat.Z kroku začal klus a z něho přešli do cvalu.,,Na kopí…´´Zařvali velitelé a vojáci rychle uposlechli.,,Hlavně se nesmíš bát.Stůj pevně,stůj pevně.´´Říká starší mladšímu,aby se v bitvě neztratil pod kopyty koní.Mladík ale tak jistý není.Čím blíž jezdci jsou,tím víc je vyplašenější. ,,Aaaaaarrrrcccchhhhh……´´ Začne křičet jeho přítel.Poznal,že se druhý bojí a nemůže ho v tom nechat.Celý řada začala křičet přímo smrti do tváře.Nebáli se.Svůj strach si vyřvali do nepřítele.Ten už měl nastavená kopí na jejich hlavy.,,Brřmchrsct…..´´To narazili jezdci do kopijníků.První dvě až tři řady smetli pod kopyty,ale ostatní zůstaly stát pevně na místech a udolávaly jednoho jezdce za druhým.Až nakonec nezůstal jediný.
Oba přátelé vyšli s lehkými šrámy,ale se spoustou krve z koní a jezdců na rukou.Mladík ji nikdy tolik neviděl,,Nedívej se na zem,nedívej se tam…´´Kázal mu starší. K postavení armády se začala přesouvat nepřátelská pěchota.,,Štíty, štíty a za ně kopí, dopředu, rychle rychle.´´Nikdo nečekal,chvíle nepozornosti znamenala smrt.Před postavením se zastavila pěchota nepřítele.Najednou se zvedli jejich štíty a z pod vylítla salva z kuší a samostřílů.První řadu to donutilo padnout k zemi.Po chvíli se stalo to samé až se fronta zastavila u dvou přátel.,,Kdybych nepřežil,řekni mé ženě,že ji miluji.´´Mladík se na staršího podíval jako kdyby nevěřil.,,Ano,ale ty nezemřeš.´´Starší se na něj usmál.
,,Teď ještě jednou vystřelí a pak začne bitva muž s mužem.Připrav se a drž se mne.Za naší svobodu!´´Tak vyčkali dalšího výstřelu.Oba je minuly šipky těsně kolem obličeje.Jejich štíty nebyly dost velké.Začala opravdová bitva.Štíty,tarasy na obou stranách se odklopily a muži vběhli mezi sebe.Bylo slyšet jen řinčení zbraní.Spousta jich padala k zemi.Hledali nohu,ruku a nebo byli hned mrtví.Dva přátelé se však nadále drželi.Jejich přátelství je tmelilo.Až na konec zůstali mezi mrtvolami na bitevním poli.Na druhé straně se formoval nepřítel,co utrpěl první velké ztráty.Mrtví byli všude.
Moc a moc,nekonečné království temna.Nad tím stáli ti co přežili.,,Do řady, zformovat.´´ Před zbytky armády přijel jejich vůdce.,,Už teď jste ukázali,co je doopravdická čest.Už teď vás bůh rád uvidí po svém boku.Vy!Boží armádo.Naše zbraně povstanou z popela a zvítězíme.´´Jeho černý malý koník odcválal k jezdectvu,co pořád stálo připravené,ale nepoužité. ,,Teď půjde o všechno.Generál spoléhá na naší odvahu a kázeň,půjdeme proti ostří mečů a kopí,hned za jezdectvem.Pokud se to všechno podaří,můžeme vyhrát a odejít.´´Poradil zase mladšímu starší.Oba se moc báli jeden o druhého.O své rodiny.
,,Do útoku,na ně!´´Zaznělo davem.Jezdci se dali do pohybu a za nimi řvoucí pěchota.Utíkali z posledních sil.Překračovali mrtvé a raněné.Nedívali se na ně.Mladík je přeskakoval,sekera se jen míhala nad bojištěm.Do toho všichni křičeli.Nebáli se.Z druhé strany bylo slyšet naléhání.I nepřítel se formoval.Nenechá se jen tak porazit.V tom do něj vjela jízda.Kde byla dřív řada,stály jen nohy,těla byla opodál.Za jízdou utíkali pěšáci a doráželi zraněné.,,Skrz oheň,krev a smrt se hnali hordy armády ´´boha´´.Tohle bůh určitě nechtěl.´´ Řekl mnich,který stál opodál bitvy,na výšině aby se mu nic nestalo a mohl pomazat mrtvé,dát jim poslední pomazání na konci bitvy.
Zůstala hromada těl bez ducha,nad kterými stáli ti dva.Rozhlíželi se do krajiny, nevěděli,co se vlastně stalo.Jestli vyhráli nebo ne,ale každá smrt je prohra. Nestačilo se třeba jen domluvit?Hrdá jízda cválá po mrtvolách zpět do hradů odkud vyjela.Pod nimi křupali lebky mrtvol.Jezdci viděli dva pěšáky na bitevním poli a pokynuli jim na znamení vítězství.Starší vzal mladíka kolem ramen.,,Jdeme domů…´´