Rudé
Po ulici pár mužů jde a rozhlíží se, v myslích zloba a trochu upito, chladí je zář hvězd, přitom hřeje síla prohnilých cest. Když v tu kříží jim cestu jiný neznámý, ani netuší, že cestou jde poslední, když uklouzne a omylem se do jednoho z nich opře. S omluvou přitaká a opilého pána oplácá, když hlasy se zvedají, jak divně vypadá, ten, kdo do cizích strká.
Tak popadli ho a mlátili, duši z něj pomalu vybili, když ruka jeho se zvedá, nechápavě, k nočnímu nebi prosí o odpuštění, chybu udělal, jen omluvit se a jít, to nestačí, teď zaplatí za chyby lidí. Pak ruka k zemi padá, kde je místo pro všechny. Tam skončí ti, jež ho ubili a ti, co jsi druhý den ani nevzpomenou, co se stalo.
Pomalu odešli z toho místa, opilá a divná stvoření, nelidská, chamtivá nicota. I zželelo se přihlížejících toho mládence, kterého srdce už nehřeje. Mladý slavík kroutil hlavou nad tou zkázou a stará straka by mu už nic studem neukradla. V tu růže milosrdná řekla. ,,Schovám ho, chudáka, mé růže všechny zastaví, trny ho poprosí a on znova ožije v mých květech až dívka krásná si ho utrhne.“ pak tedy rostla staletí a miliony let…
Až jednoho dne přišla dívka spanilá, jen když se blížila, teplo jiné cítila, člověk, po kterém se bolest a i krása věky rozrůstá. Napřáhla se pro růži a přivoněla, vůně palčivá v krev se proměnila, když růže lakomá škrábla ji do ruky. ,,Nikdo nevezme ho ze smrtelného obětí, je můj, protože nejste tak krásní jako on.“ Když dívčina krev na tělo dopadla a se slzou paže jeho zalila, probouzel se z mdlob. ,,Ach paní růže, pusťte mne, pro jednou a navždy vzpomenu, dívka krásnější není než ta, co růžím věří. Ach paní, pusťte mne…“
=)
(Yochigo, 14. 4. 2008 22:24)